Z divize až do Superligy a zase zpátky. Martin Fojtík prožil v posledních sezónách jízdu jako na horské dráze. Poté, co pomohl Kladnu vybojovat postup mezi elitu a připsal si starty v nejvyšší soutěži, se rozhodl znovu obléknout dres Slavie. Jaké byly jeho začátky, jaké zkušenosti si přinesl z profesionálního prostředí a co vzkazuje hráčům, kteří s florbalem začínají později? Přečtěte si rozhovor s naším staronovým střelcem.

Ahoj Fojťas, s florbalem jsi začal poměrně pozdě. V mládi jsi se věnoval házené. Myslíš, že ti tvá házenkářská průprava dala něco, co kluci, kteří drží florbalku od školky nemají?

Zdravím slávistický florbalový měsíčník! Házená mi určitě dala vztah ke sportu, a to především k tomu týmovému. Myslím si, že pokud člověk odmala rozvíjí své pohybové a sportovní dovednosti, není zase takový problém přecházet mezi různými sporty. Já jsem sice s florbalem začal oficiálně až ve 20ti, ale už od dětství jsem hokejku v ruce držel, chodívali jsme na základce hrávat různé varianty hokejbalu a později i florbal. Házená pro mě byla dlouhou dobu prioritou, ale i to se nakonec změnilo. Dokonce bych nyní řekl, že kombinace více sportů (ať už kolektivních, nebo individuálních) je velice prospěšná pro rozvoj herního myšlení a fyzických dovedností. Však to můžeme vidět i ve světě (Švédsko, USA), kde se mladí sportovci věnují více sportům zároveň a stávají se z nich komplexní atleti. Nakonec si cca v 15ti letech vyberou sport, kterému se budou věnovat naplno.

Je něco z házené, co tě ve florbale limitovalo? Nebo jsi se musel dlouho odnaučovat?

Napadá mě jediná věc, kterou odhalil můj bývalý spoluhráč Tommy S (Tomáš Svačinka). V určitých utkáních jsem totiž výrazně přestřeloval branku soupeře. Tomáš právě vypozoroval fakt, že se to stává při zápasech, ve kterých je za mantinelem i házenkářská branka a vykonstruoval teorii, že periferně vnímám právě velkou házenkářskou branku víc, než tu florbalovou :D Ale možná jsem jenom kopyto.

Martin Fojtík a Tomáš Svačinka spolu v Kladenských barvách.                                    Zdroj: Kanonýři Kladno

Během pár let jsi se vytáhl z nejnižší ligy, kde jsi hrál za Mobydick Praha až do 1. ligy a následně do Superligy s Kladnem. Kdyby ti tohle řekl někdo v roce 2018 klepal by sis na čelo? Nebo jsi měl vždy takové ambice?

Jo, asi bych tomu nevěřil. Ale o to víc si cením toho, že jsem dostal takovou šanci, kterou se mi i podařilo využít. Nicméně postupem času, když jsem se posouval do vyšších soutěží, tak jsem měl velkou motivaci dostat se co nejvýš. Dneska už můžu s klidným svědomím říct, že se to povedlo.

Do Kladna jsi přestoupil v roce 2023, kde sis nevedl vůbec zle. Jak velký skok to byl z Divize do 1. Ligy? Je hlavní rozdíl v rychlosti? Nebo i v taktické svázanosti.

Je to kombinace všeho. Nicméně největší rozdíl je v tom, co hráči musí florbalu na nejvyšší úrovni obětovat – v podstatě veškerý volný čas. Proto obdivuju kluky, kteří to zvládají dlouhodobě i se všema pracovníma povinnostma. Člověk si zahraje skvělé zápasy, v případě Kladna i před spoustou fanoušků a jsou to skvělé zážitky, za které jsem vděčný, ale ta každodenní práce, která se za tím skrývá už tolik vidět není.

V 1. lize jsi naskočil do rozjetého profesionálního režimu. Snažíš se teď něco z toho předat i hráčům Slavie?

Spíš se snažím předávat různé herní návyky, díky kterým můžeme týmy v divizi celkem jednoduše přehrávat. Musím říct, že mám v lajně super spoluhráče, se kterými si umíme na hřišti vyhovět, takže se jedná spíš o detaily, které nás můžou posunout zase trochu dál. Jinak se do nějakých velkých akcí nepouštím, protože máme v týmu velmi zkušené hráče, kteří to dotáhli ve svých kariérách mnohem dál než já.

Máš pověst hráče, který dá gól i ze šatny. Tvoje statistiky po návratu do divize jsou neskutečné (přes 2 góly na zápas). Cítíš někdy tlak, že se od tebe očekává, že to tam napadá, i když se střelecky týmu nedaří?

Ani ne, to že jsem produktivní je zásluha celé lajny. V podstatě v každém zápase si vytvoříme velký počet gólových šancí a ve většině případů i hodně z nich proměníme. Produktivitu ale máme rozdělenou do více formací, takže když to jedné nejde, tak je ostatní doplní.

Co říkáš na dosavadní průběh sezony?

Držíme se v horních příčkách tabulky, takže obecně panuje celkem spokojenost. Samozřejmě jsme už zaznamenali i zbytečné bodové ztráty, ale to ke sportu patří. Ve chvíli, kdy jsme v kompletní sestavě, tak můžeme porazit v divizi úplně každého.

Jak si myslíš, že bude vypadat zbytek sezóny?

To hodně záleží na tom, jak k tomu týmově přistoupíme. Musíme po dlouhé vánoční pauze trochu potrénovat a dostat se do ideální formy. Tak jak se nám to povedlo třeba v loňské sezoně. Pak nás bude čekat play-up, které je rozhodně nejzábavnější část sezony a doufám, že půjdeme, co nejdál a odehrajeme několik kvalitních sérií.

Co bys vzkázal našim mladším florbalistům?

Ať je florbal baví, protože bez toho sport dělat nejde, samozřejmě k tomu patří i tvrdá dřina, díky které se budou postupně zlepšovat. A budu moc rád, když se jich co nejvíc dostane k nám do Áčka a vytvoří nám pořádnou konkurenci. Plus ať moc neštvou svoje trenéry.

Autor: Šimon Váhala