Rozhovor s trenérem žen Jakubem Kamberským

Naše letní rozhovory jdou pomalu do finále a předposledním, kdo přijal pozvání k rozhovoru je hlavní trenér ženského týmu Jakub Kamberský.

Ahoj Kamby, díky že jsi přijal pozvání k rozhovoru:

1)  Můžeš nám prozradit, jak jsi se dostal k trénování ve Slavii a jakou máš trenérskou minulost? A jak jsi se ve svém věku vůbec dostal k trénování žen?

Ahoj, nejdříve bych chtěl poděkovat za pozvání k rozhovoru. K trénování žen jsem se dostal přes mého kamaráda a bývalého trenéra (který mě vedl ve Slavii od dorostu po juniorku). Jednou se mě zeptal, jestli bych mu nechtěl dělat asistenta a jestli bych si na to troufnul a já do toho šel. U žen tedy působím třetím rokem, první rok jako asistent již zmiňovaného Pavla Duška, dále pak jako hlavní trenér. Musím říct, že jsem se toho ze začátku bál. Přeci jen mi bylo 18, když jsem s holkami začínal letní přípravu. Rychle jsme si na sebe zvykli, ony respektují mě a já zas je, máme dobrou symbiózu, což je důležité. Myslím si, že ve mě holky věří, za což jsem moc rád. Musím říct, že si ani neumím představit, že trénuji jinou kategorii, u žen jsem spokojený a neměnil bych. Už tak nějak vím jak na ně a co na ně platí. Jsem typ trenéra co nekřičí a snaží se věci řešit v klidu (i když jsem celkem cholerik.. :D), tohle ale na ženy přesně sedí.

2) Ženský tým v minulé sezóně díky koronaviru udržel 2. ligu. Přesto jste do této sezóny přihlásili tým do 3. ligy. Proč? Vždyť trend je spíš přihlašovat týmy do vyšších lig, viz. váš loňský soupeř Sparta 🙂

Začal bych od začátku, do 2. ligy jsme se dostali, dá se říct, omylem, když soupeři, co skončili před námi odmítli postup. 2. liga je něco úplně jiného než třetí. Je tam velký skok, ani já jako trenér, ani holky na to nebyly připravené. Za to přebírám plnou zodpovědnost. Po časovém odstupu vidím, že jsem jako trenér udělal za tu sezonu spousty chyb, co nás stály výsledky. Letos chceme s holkami začít, jak se říká od nuly, dát dohromady silný tým, doplněný mladými a perspektivními hráčkami a vybojovat si poctivě 2. ligu, tak abychom na sebe mohli být pyšní. Ke Spartě, nebo BA, co šli o ligy víš… Těžko říct. Za mě tam nemají co dělat. Pořád jsme v amatérském sportu, kde by hlavní cíl měl být zábava a to, že děláme něco pro sebe a nesedíme doma. Jen čas ukáže, jestli to pro ně bylo dobré rozhodnutí. Z vlastní zkušenosti ale vím, že když z každého zápasu odjíždíte se skóre 1:10 s psychikou hráček to udělá své a tým se vám rozpadne. U žen hraje psychika obrovskou roli.

3) Co očekáváš od nové sezóny? Jaké máš s hráčkami cíle?

Hlavním cílem je, jak už jsem říkal, postavit silný tým. Takový, aby holky nebraly tréninky jako povinnost, ale něco, kam se těší. Abychom byly jedna parta, co táhne za jeden provaz. Chci, aby se o Slávii vědělo, že je to tým, co klape, kde jsou hráčky spokojené, kam chodí ale neodchází. To je můj hlavní cíl. Potom samozřejmě postup do 2. ligy, kam bychom se rádi vrátili. Jsem přesvědčen, že když se splní první body, co jsem zmínil, sportovní kvalita pak poroste sama. 

4) Jak hodnotíš vystoupení ženského týmu v prvním kole poháru?

Pohár hodnotím velmi kladně, sice jsme všechny zápasy prohráli a přišli o naši novou posilu, ale zkusili jsme si různé styly rozestavení, vybrali ten, co holkám nejvíce sedí, zkusili si hráčky na různých postech atd. Je potřeba říct, že proti nám stály velmi silné s kvalitní soupeřky a Slavistické holky jim byly (co se herního projevu týče) velmi vyrovnaným soupeřem. Za to jsem moc rád. Například z posledního zápasu s Prague Tigers jsem odcházel opravdu spokojený, holky plnily to co jsme jim říkali, hrály hezky kombinačně, dostávaly se bez problémů do útočného pásma, kde byly nebezpečné. Do obrany hrály taky skvěle. Byly to pro nás přípravné zápasy na sezónu a splnily to, co měly. V generálce proti Pardubicím (přátelské utkání) byly holky už suverénní a zaslouženě vyhrály. Tímto bych chtěl ještě jednou poděkovat Pavlu Duškovi, že se mnou absolvoval pohár žen a zastoupil mě v přípravném utkání s Pardubicemi, kde jsem kvůli školení nemohl být. Hodně mi tím pomohl. 

5) Uvidíme ženy i někde jinde, než na ligových utkáních? Plánuješ se s nimi během sezóny zúčastnit nějakých akcí/turnajů?

Turnaje určitě plánuji, těžko ale říct, jak to teď všechno bude. Myslím, že budeme rádi, když bez problémů třetí strany dohrajeme ligu. To je asi teď moje největší přání. Předělal jsem tréninkové jednotky, prošel školením licence C, naučil se spoustu nových věcí, které jsem hned začal praktikovat. Holky to baví, hrozně se zlepšují, mě to také baví, těším se na každý trénink a nedočkavě vyhlížím start ligy, kde vše naostro předvedeme. Bylo by hrozné zklamání, kdyby se po takové dřině nic nedělo a my seděli doma. 

6) Ty kromě toho, že trénuješ ženy, tak hraješ i za mužský A-tým. Jak se těšíš na novou sezónu? A jak se ti daří skloubit trénování s hraním?

Občas je to těžké, tréninky se lehce kryjí, zápasy občas taky. Momentálně mám hlavně trenérské ambice. Možná se to časem změní, to ale není v mých rukách, na holky ale nikdy nezanevřu a budu se jim snažit dávat maximum času, co to půjde. Obecně je trend upřednostňovat mužské (elitní) kategorie. Musím se tomu přizpůsobit. Hrát mě ale baví a nechci toho nechávat, dokud mi to zdraví dovolí chci pokračovat i ve své kariéře. 

7) Můžeš nám prozradit něco o tvé dosavadní hráčské kariéře?

Můj první kontakt s hokejkou a míčkem byl už, když jsem chodil do školky, v té době jsem hrával pozemní hokej, to je také důvod, proč jsem pravák a hraji na pravou stranu. Pak jsem chvíli zkoušel hokejbal, kde jsem byl gólman. Zhruba v 8 letech jsem začal s florbalem v týmu DDM Wizards Praha. Když jsem byl prvním rokem dorostenec, přesunul jsem se do Slavie, kde působím do teď. Velkou poctou pro mě bylo, když jsem mohl v juniorce nosit kapitánskou pásku. Nikdy jsem nebyl střelec, mojí největší předností je rychlost. Dokážu doběhnout hráče, co je o tři kroky přede mnou a čistě mu odebrat míček. V tom si myslím že jsem asi nejlepší. Samozřejmě je tu pak spousta dalších atributů, ve kterých se musím zlepšovat, hlavně klid na hokejce, když se dostanu pod tlak, nedokážu občas vyřešit věci, které bych jinak vyřešil bez problémů. Celý život jsem hrál v útoku, pod trenérem Otáhalem hraji obránce, celkem mi to vyhovuje, ale často mám chuť vyběhnout dopředu a stát se čtvrtým útočníkem. Výhoda je, že jsem díky tomu univerzál, mohu v podstatě zahrát jakýkoliv post. 

8) A nakonec něco, co bys chtěl za sebe ještě do rozhovoru zmínit 🙂

Nakonec bych zmínil něco, co mi změnilo pohled na florbal. Bylo to školení trenéru licence C, kde jsem se mohl setkat se spoustou trenéru. Ukázalo mi to hlavně jak přemýšlet jako trenér. Zejména bych touto cestou chtěl poděkovat hlavně Matějovi Kluchovi, který mi změnil pohled na trénování. Ovšem všichni, se kterými jsem se tam setkal mi něco dali a v mnohém mi pomohli být lepším trenérem. 

Díky moc za rozhovor a hodně štěstí na střídačce i na hřišti!

(Navštíveno celkem 108x, dnes navštíveno 1x)